Zápisky z rumového Martiniku: První dny

Jak už jsem vám prozradil v úvodu téhle cestopisné minisérie, v březnu jsme se s přáteli vydali na výlet za rumovými krásami ostrova Martinik. A byl to výlet nabitý zážitky k prasknutí. Pojďte si je užít s námi. Vyrážíme.

Neděle 17.3.: První dny bez objednání

Z Prahy jsme přes Paříž na Martinik přilétali v sobotu večer s vědomím, že první dva dny nemáme nikde domluvený žádný program, a tak jsem se rozhodli vydat do míst a palíren, jejichž zástupci s námi předem vlastně nebyli ochotni příliš komunikovat. Zřejmě z toho důvodu, že sklizeň třtiny byla v plném proudu.

V neděli jsme se rozhodli navštívit východní cíp ostrova, Trinité, kde se na kopcích nad mořem tyčí torzo panství Chateau Dubuc. Vystavěl jej v roce 1725 Luis Dubuc, vnuk panoše Pierra Dubuca z Normandie, který přišel na ostrov v roce 1657 a proslavil se až na francouzském královském dvoře tím, že pomohl vyhnat původní indiánské obyvatelstvo z ostrova. Díky němu se francouzský vliv na ostrově dále rozšiřoval. Jeho vnuk vybudoval obrovské panství, jehož součástí byl mlýn, lis na třtinu i destilerie! Zřejmě nejstarší dochované pozůstatky po výrobě cukru a rumu na ostrově. Celé panství jsme řádně prozkoumali, včetně historických spisů a korespondence s francouzským králem.

Následně jsme se posunuli do vesnice Tartane na oběd a prohlídku uzavřené palírny G. Hardy. Je zde pouze obchod, bar a pár sudů, za domem v tuto chvíli nefunkční palírna. Rum Značky Hardy se nyní vyrábí v palírně Saint-James. Kolují ale zvěsti o snaze palírnu znovu rozhýbat. Není divu, zájem o tamní produkci je veliký.

Nedaleko od východního výběžku ostrova je jediný, velký cukrovar spojený s elektrárnou, nesoucí jméno Usine sucrière SAEM du Galion. Zajeli jsme sem v neděli odpoledne se zájmem pouze o jeho malou součást, a tou je destilační zařízení tamní palírny Le Galion. Jediné palírny, která z třtinové šťávy vyrábí cukr a z melasy rum. K tomu také typu Grand Arome, velmi aromatický obsahující větší množství esterů. Ano, podobně jako na Jamajce! Bohužel byl pro návštěvy do dubna úplně zavřený, a tak jsme jen vyfotili špičku destilačního zařízení a vydali se na cestu do našeho ubytování. Po cestě jsem se kochali krásami Martiniku, a že bylo čím se kochat! Je to malebný zelený ostrov, prostý hotelových řetězců, s milými a poměrně po evropsku žijícími obyvateli, prázdnými plážemi, dobrou infrastrukturou a lahodnou kuchyní.

Večer jsme s přáteli natočili video, v kterém jsme první den shrnuli. Zbytek večera byl ve znamení rozjímání a očekávání, co přinesou dnové příští…

Pondělí 18.3.: Lehké zklamání v Neissonu

Následující den jsme se vydali na částečně domluvenou schůzku v palírně Neisson. Námi oslovený kontakt zde sice být neměl, nicméně prohlídku s někým z kolegů prý domluvil. Přivítání ale bylo trochu rozpačité, nikdo zde s námi nepočítal. Palírna Neisson je ale na návštěvníky připravena, a tak má kolem celé výroby vytvořen koridor pro turisty. S trochou zklamání jsme si jej prošli. Kromě chybějícího průvodce jsme ale viděli téměř vše.

Nákladní vozy na korbách přivážely kombajnem sklizenou třtinu, skládaly ji k bagrům, které ji zase dopravovaly přímo do lisu. Následně ji trojnásobným mletím zbavovali šťávy, která odtékala do fermentačních tanků, až zbývala jen bagasa – zbytek z cukrové třtiny po vylisování šťávy. Následně fermentace v otevřených tancích, destilace na malé měděné koloně. Setkali jsme se zde se sudy z amerického i evropského bílého dubu. Bohužel vše bez vysvětlení a bez odpovědí na naše otázky, což byla velká škoda. Na závěr jsme v místním obchodě ochutnali poměrně drahé vzorečky velmi raritních rumů Neisson – mezi nimi třeba rum zrajících v sudech z japonského dubu Mizunara, ročníkový rum 2007 plněný pro Velier či ročník 2003, oba v sudové síle. 

Palírna Neisson je malá, butiková a moderní. Bohužel náš zážitek z její návštěvy nedostatečný.

Habitation Saint-Etienne 

Trochu zklamaní jsme po obědě stejný den vyrazili k našemu druhému plánovanému cíli, a tím byla palírna Habitation Saint-Etienne neboli H.S.E. Ani zde jsme neměli plně domluvenou schůzku. Dle předešlé komunikace jsme jen tušili, že by zde od 14 hodin mohl být někdo, kdo nás palírnou provede. Dorazili jsme na čas, prohlédli si krásné okolí již nefunkční palírny a skladů, prodejnu s barem, a po krátkém čekání opravdu dorazil průvodce Samuel. Sice o nás nevěděl, ale ochotně nás provedl sklady se zrajícím rumem. Stará vyřazená a vlastně i rozpadlá palírna je součástí skladů s rumem. H.S.E. si tedy rum nevyrábí, destilují pro ně v palírně Distillerie du Simon. Zde jsou tedy jen sklady se zrajícím rumem a stáčírna.

Co jsme se dozvěděli? Cukrovar a plantáže se třtinou na místních pozemcích jsou zde již od začátku 19. století. V roce 1882 koupil usedlost průmyslník Saint-Etienne Amédée Aubéry. Vytvořil zde lihovar a postavil budovy tak, jak je možné je vidět dodnes. Mimo to zde vybudoval železnici do lihovaru pro dopravu třtiny, dále vodní mlýn, který byl napájen z řeky, později také parní stroj na pohon celé technologie.

V roce 1909 koupila palírnu rodina Simonette, která zde dále rozvíjela produkci rumu a provozovala ji až do 80. let 20. století, kdy ji bohužel dovedla k úpadku. Snížila se konzumace rumů ve Francii a několik výrobců situaci neustálo. Celá výroba byla uzavřena až do r. 1994. Tentýž rok koupili celou značku Yves a Jose Hayotovi a znovu lahvují rum, který zraje zde a je destilován v Distillerie du Simon.

Nejdůležitější je zde tedy zmínka o procesu zrání. Prošli jsme hlavní warehouse, kde se nám věnoval Samuel, místní ambasador značky H.S.E. Na pozemcích Habitation Saint-Etienne najdete 9 skladů se zrajícím rumem. Sudy zde používají o velikosti od 55 litrů až po velké „vats“ mající několik tisíc litrů, které slouží k blendování rumů. Zde nám byl poprvé vysvětlen rozdíl mezi sudem typu „bourbon“ a „ex-bourbon“. Ano, výrobci zde používají i nové sudy z amerického bílého dubu, které nazývají „bourbon type“, ale bourbon v nich před tím neležel. Dále nám Samuel prozradil, že pro zrání rumů zde používají tyto 4 základní typy sudů:

• new French white oak 

• ex-cognac (used white French oak)

• new American white oak (bourbon type)

• ex-bourbon

Bourbon či ex-bourbon dává chuti rumu vanilku, cukr a koření. Francouzský bílý dub pak spíše taniny, dřevo a mineralitu. Pro různá speciální plnění nám byly ukázány i sudy po sherry, které následně uchovávaly rašelinovou whisky Kilchoman nebo sudy po různých červených vínech. My si do Čech přivezli finish po víně Chateau Marquis de Terme. Venku kolem warehousů bylo složeno mnoho prázdných a vyschlých sudů, které jsou již vyřazené. O jejich dalším osudu jsme se nic nedozvědeli.

Celkově na nás ale působilo uvítání velmi příjemně. Průvodce Samuel na nás měl původně asi 30 minut, díky našemu zájmu a otázkám se ale z prohlídky stalo intenzivních 1,5 hodiny a zůstal nám hřejivý pocit na srdci, že jsme to zde vše prošli a na vše zajímavé se doptali. Usedlost není příliš často navštěvována turisty, proto zde vládne příjemná relaxovaná atmosféra. Doporučuji navštívit!

Po zbytek dne jsme se odebrali na terasu našeho ubytování a debatovali o získaných zkušenostech. Samozřejmě u skleničky rumu HSE a ovocného „rhum punche“ z rumu Dillon Brut de Colonne 71,4 %. A další dny byly teprve před námi.

Přečtěte si celou sérii článků z Martiniku

Rumová cesta na Martinik
První dny na Martiniku – tento článek jste právě přečetli
Opravdová zábava začíná v úterý